Pro média Poradna +420 778 402 641 Vzdělávání

Rodina v době karantény

Doporučení terapeutů z pohledu rodinné terapie

Pobyt v karanténě, ať již nucený, nebo dobrovolný, může u členů rodiny vyvolat tenzi a nárůst stresových situací. Důvodů je několik. Celodenní společné trávení času, ztížená možnost „utéct“ kamkoli mimo, málo příležitostí k odvedení pozornosti, redukce sociálních interakcí a kontaktů, kumulace napětí a nepohody, zastoupení role vyučujícího při vzdělávání dětí, obavy z celkového vývoje situace, a to jak po stránce celospolečenské, tak osobní atd. Mnoho lidí se ve vyhrocených situacích pohybuje na hraně afektu spojeného s verbální nebo fyzickou agresí, anebo panického ataku. Na denním pořádku jsou zjitřené emoce, zkratkovité uvažování a řešení některých obtíží, pocit nadměrného tlaku či nahromaděná energie. Pakliže odhlédneme od zdravotního stavu, ohroženi jsou v této situaci především lidé náchylní k úzkostnému prožívání a impulzivní jedinci. Jejich chování má totiž značný dopad na rodinu jako celek. Špatná nálada je, jak známo, podobně nakažlivá, jako samotný koronavirus a neustálé vysvětlování a zaobírání se hrozbou nemoci je pro všechny zúčastněné vyčerpávající. Impulzivní chování zase narušuje kohezi rodiny a má výrazný destruktivní charakter a dlouhodobý negativní přesah do jejího fungování. Zaměřme se proto nejen na obecná doporučení vedoucí ke snížení prožívaného tlaku, ale především na konkrétní tipy právě pro úzkostné nebo impulzivní lidi.

Existuje přímá úměra mezi intenzitou úzkostného ladění a množstvím volného času. Platí, že čím více má člověk náchylný k úzkostem neorganizovaného volného času, tím rychleji a intenzivněji tato negativní emoce nastupuje. Velmi často v takových chvílích zaznamenáváme vstup člověka do tzv. myšlenkového bludného kruhu. Ten může začít poměrně nevinně, vzpomínkou na loňské jaro, závratí nebo nadměrným pocením či prostým pocitem, že něco není v pořádku. Pokud si bludný kruh představíme třeba jako okružní stanici metra (kolegové s Aspergerovým syndromem ihned dodají „Moskva!“), od tohoto momentu začne imaginární jízda po jednotlivých stanicích. Roli nástupního terminálu zastoupí jakýkoliv výše popsaný spouštěč. Může jím být myšlenka, emoce nebo nezvyklý tělesný projev. Další zastávka je od něho přímo odvislá. Nastiňme si některé varianty vývoje.

Myšlenka („loni touhle dobou jsme akorát začali jezdit na chalupu. Míra dodělával řidičák a Lucka se chystala se skautem na výpravu. To bylo ještě všechno v pořádku a ten současný blázinec si nikdo nedokázal představit ani v těch nejhorších snech. Co když už nic nebude jako dřív? Co když se to fakt hodně zhorší a lidi začnou blbnout? Co s námi bude? Jak to všechno zvládneme?“) – emoce (úzkost, smutek, pocity beznaděje) – tělesná reakce (třes rukou, bušení srdce, pocení, závratě)

Emoce (náhlá úzkost, „divný“ pocit) – myšlenka („co se to se mnou děje? Proboha snad se mi ještě k tomu všemu nerozjedou nějaký úzkosti nebo něco. Tohle přece nejsem já. A teď je to snad ještě horší. Co to se mnou je? Co když je to infarkt? Nebo něco horšího?“) – tělesná reakce (pocity slabosti, na omdlení, zrychlené dýchání). Následovat může variabilní střídání všech tří komponent bludného kruhu, tedy jak myšlenek („co to je, co to je se mnou, já snad fakt mám infarkt. Ten tlak na hrudi je k nevydržení, já se nemůžu ani nadechnout pořádně. Já se snad zblázním, je ze mě šílenec, nebo musím do špitálu“), emocí (panika, ztráta kontroly nad uspořádáním myšlenek) i tělesných reakcí (hyperventilace, točení hlavy, silné pocení)

Tělesná reakce (zvýšená dušnost, únava) – myšlenka („sakra tohle nejsem já, co to je, včera to taky nebylo ono, ale dneska je to ještě horší. Co když jsem to chytnul taky? No to by byl konec“) – emoce (silná úzkost, beznaděj, počínající panika)

Vidíme tak, že na počátku naší okružní trasy může stát libovolný nástupní terminál, od kterého se odvíjí samotná podoba bludného kruhu. Naším cílem je přitom jeho narušení a to pomocí neutralizace vlivu jednotlivých komponent, nebo, chcete-li, stanic.

Myšlenky můžeme měnit pomocí objektivního vysvětlení nebo probírání katastrofických scénářů (více se vhodným technikám věnujeme v článku „Jak na úzkost při domácím vzdělávání“. Pozn.red.: článek vyjde v příštím čísle Newsletteru NAUTIS). Vysoce funkční je také částečná obdoba stále více využívaného terapeutického modelu zvaného Mindfulness (plnost mysli), tedy snaha oprostit se od negativního náboje myšlenky, která slouží jako výhybka na našem myšlenkovém kolejišti. Buď jejímu vlivu podlehneme, čímž jsme si zakoupili jízdenku na dlouhou okružní jízdu, anebo stihneme vystoupit ještě před samotným rozjezdem vlaku. Uklidňující myšlenka by mohla mít např. toto znění: „No co, tak jsem teď holt víc unavený, vždyť to není nic zvláštního. Kdybych měl řešit každou takovou záležitost, tak se z toho opravdu zblázním“). Lze nicméně korigovat i více či méně rozjetý vlak. Např. negativní myšlenku týkající se katastrofického vývoje společnosti můžeme z povzdálí pozorovat a vnímat ji z pozice náhodného kolemjdoucího, který vidí do naší hlavy („tedy, myšlenka na zánik civilizace a společnosti, s tím jsem se ještě nesetkala. Zajímavé věci mě tedy dneska napadají, jen co je pravda. Budu to sledovat dál a uvidím, co se ještě vynoří“).

Tělesné reakce je možné měnit pomocí nácviku relaxačního cvičení, vhodný je např. autogenní trénink dle Schultze, anebo jakákoli svalová relaxace (Jacobsonova, Östova). Nepřeberné podklady k nácviku lze nalézt na google nebo youtube. Počínající paniku, v jejímž pozadí nacházíme vliv hyperventilace, je možné utlumit pomocí bráničního dýchání. Cílem je zatlačit při nádechu „do břicha“, jako bychom jej chtěli co nejvíce naplnit a pozvolna snižovat frekvenci nádechů.

A konečně emoční prožívání měníme primárně pomocí korekce myšlenek, viz výše. Existuje samozřejmě řada technik a metod zaměřených přímo na změnu prožívané emoce. Běžně si však plně vystačíme s prací s myšlenkovým doprovodem.

Vyjma konfrontace s bludným kruhem nám při řešení úzkostí velmi pomůže organizace a struktura volného času. Je dobré si daný den rozvrhnout do menších celků a plánovat si k nim příslušné aktivity. Nezapomínejme, že se zvyšující se úzkostí se prudce snižuje naše schopnost odlišit důležité od toho méně významného. Také proto je strukturovaný režim primární preventivní volbou při terapii úzkosti.

Impulzivní jedinci mají těžší výchozí bod, jelikož výrazně hůře převádí teoretické podklady a poznatky do praktického, denního fungování. Řešení impulzivity se opírá o tři relativně jednoduché body – „odejdi“, „vybij se“, „odveď pozornost“. Klíčová je hned první záležitost. Totiž (ne)možnost odejít z daného sociálního a situačního kontextu. Impulzivní člověk ve většině případů propásne vhodnou chvíli, kdy tak měl učinit. Odchod jednak vnímá jako prohru, resp. výhru svého protějšku („když odejdu, nechám ho vyhrát“) a navíc se domnívají, že svým výbuchem, ať již ve verbální, nebo fyzické rovině, protějšek převychovají a on tak danou chybu již nebude více opakovat. Uvažování impulzivních jedinců je zvláštní a jeho pochopení nám v procesu řešení velmi napomůže. Ruku v ruce s identifikací vhodné chvíle k odchodu musí, ano, skutečně musí a ne měla by, jít průběžná ventilace přebytečné energie pomocí více či méně intenzivních fyzických cvičení. Ideální jsou procházky, jízda na kole či alespoň rotopedu, v případě karantény např. výstupy po schodech na chodbě domu, kliky, dřepy, zkrátka cokoli vyčerpávajícího. V případě, že kumulace emocí dosáhla k rizikovému bodu a impulzivní jedinec zázračně zvládl odejít, je na místě ventilace emocí, ideálně prostřednictvím fyzického vybití. Není od věci mít v bytě či domě určené místo, na které si bude člověk odcházet a současně na něm lze ventilaci realizovat. V případě extrémní nepohody je jediným vhodným způsobem vybití do více či méně pevné překážky (dveře, zeď, matrace atd.), platí, že cílem je sice minimalizace materiálních škod, v důsledku je nicméně nesrovnatelně lepší koupě nových dveří, než fyzická inzultace blízkých. Současně je vhodné, aby po skončení karantény daný člověk nastoupil do terapeutického procesu, impulzivní jednání je možno cílenou intervencí korigovat.

Mgr. Lenka Bittmannová, Mgr. Julius Bittmann

Odebírejte náš newsletter

Chcete dostávat novinky a důležité informace ze světa NAUTIS? Stačí se registrovat do našeho newsletteru. Nezasíláme komerční sdělení, ale důležité informace ze světa autismu a dění v NAUTIS.

Kompletní registrace